Milí přátelé,
v neděli dne 21. 6. 2026 se uskutečnila pietní akce k uctění památky 27 popravených představitelů českého stavovského odboje. Vše začalo od 15. hodin v chrámu sv. Mikuláše. Akci moderovala Mgr. Hana Tonzarová, Th.D. – duchovní církve Československé husitské. Druhým popraveným mužem byl Václav Budovec z Budova, kterého jsme připomněli v letošním roce při 405. výročí tohoto krvavého divadla. Na tuto akci byla zapůjčena kopie kalichu V. Budovce z Městského muzea Žamberk. Velice za to děkujeme.
Již od září loňského roku spolek Exulant, historická společnost Veritas a Československá církev husitská připravovali tuto akci. Já jsem si vzala na starost, ne zrovna lehký úkol, a to dohledat potomky V. Budovce. V Čechám jsem žádné nenašla, a proto jsem se přesunula za oceán. V Chicagu jsem dohledala, že tam Budovcovi žili už velmi dlouho a jsou pochování na tamním Českém národním hřbitově. Díky naší člence paní Anně Cookové, žijící v USA, jsme našli žijící potomky Ronalda Thomase Budovce st., který v minulosti navštívil Čechy a byl velmi mile překvapen, jak byl vřele přijat. Protože se ale nemohli letošní akce zúčastnit, poslali alespoň pozdrav. Který přikládám. (Děkuji členkám našeho spolku za pomoc - paní Anně Cookové při hledání Budovců a paní Bohunce Havlíčkové za překlad do češtiny)
*******************************************************************
Srdečné pozdravy od potomků Ronalda Thomase Budovce staršího,
V první řadě vám jménem rodiny Budovců srdečně děkujeme za pozvání – jsme za něj velmi vděční. Ronald starší zemřel 11. září 2014 a zanechal v naší rodině prázdné místo, když opustil své pozemské tělo pro tělo, které nyní odpočívá u nohou našeho nebeského Otce. Ronald byl patriarchou rodiny. Byl vtipný, inteligentní a velmi miloval svoji rodinu. Pamatuji si, jak jsem v dětství a poslouchala příběhy svého dědečka o historii naší rodiny, na niž a její odkaz byl velmi hrdý.
Byl velice nadšený, když mohl cestovat do Prahy a jít po stopách své rodiny až k místu, kde to všechno začalo. A se stejným nadšením a hrdostí po návratu do Spojených států vyprávěl celé své rodině, jak vřele byl přijat a jak mu bylo ctí, být součástí něčeho tak důležitého pro dědictví jeho rodiny.
Tuto vášeň předal mé generaci Budovců. Je nám velmi líto, že se této události nemůžeme zúčastnit. Mám však naději, že se jednoho dne vydám na stejnou cestu, jakou podnikl můj dědeček před mnoha lety. Jeho odkaz bude žít i v příštích generacích.
Se srdečným pozdravem,
Kristen Budovec
vnučka Ronalda Thomase Budovce st.
********************************************************************
Program byl velice bohatý, a to jak v chrámu, tak před samotnou radnicí. Na tuto akci přijeli i zástupci Města Mnichovo Hradiště, obec Baráčníků Mnichovo Hradiště, kastelánka státního zámku Mnichovo Hradiště, zástupce Městského muzea Mnichovo Hradiště a členové Jednoty bratrské Mnichovo Hradiště.
V. Budovec toto město zdědil po svém strýci v roce 1602. Na zámku je k vidění latinský a český nápis: „Jiní stavěli nám, my našim potomkům / vše pomine, chvátejmež k nebeským příbytkům.“
Před radnicí se pokládaly věnce za přítomnosti Čestné stráže Armády ČR. Poté následovaly projevy. Jako každý rok, spolek Exulant měl projev před radnicí.
Projev předsedkyně spolku:
Milí přátelé,
Jan Rokyta napsal báseň s názvem Na staroměstském rynku, na konci té dlouhé básně, která popisuje popravu, je uvedeno toto:
Na rynku tak česká sláva umírala,
tak zde umírala česká svoboda:
pod katovým mečem jako setba zralá,
jako strom, když červ jej zrádný podhlodá –
tak zde umírala, ale nezaštkala
před očima vrahů, v tváři národa...
Smrt již odpočívá – oběť dokonána –
pomsta ještě mrtvé hlavy sebrala,
odnesla je tam, kde mostecká ční brána,
k cimbuří je vznesla, větrům nechala,
by se z očí zhaslých za dne, večer, z rána
na lid kališnický hrůza dívala...
Na ztichlém už rynku smutek jenom sedí,
hlavu chýlí v dlaně, mlčí, dumá, sní –
zrakem kamenným král Jiří v dálku hledí,
nad ním kalich zlatý ještě v štítu ční –
chodci bázlivě tu zticha přejdou bledí,
na krvavém kříži lásky Pán kde pní...
Věky uplynuly – zmizel s Týna Jiří,
zmizel kalich zlatý – krev, co tekla z žil,
dávno vyschla – jiná doba v dálku míří,
ale smutek, jenž tu křídla rozšířil,
ještě polétá zde – čas, jenž všecko smíří,
krve, jež tu tekla, dosud nesmířil...
Tady to skončilo….. Roku 1621 tady umírala česká sláva, česká svoboda. S pravdou v srdci, s vírou v duši, nebáli se tmy, nebáli se smrti, zpívali si, modlili se…….tak umírali naši předci. A proč? Kvůli své víře, pro lásku Kristovu, lásku k Písmu a přijímání podobojí.
Pomsta by mohla říct, že to tady skončilo, tak jak chtěla, přála si, ale ne - ono to začalo. Mnoho lidí muselo odejít do exilu – stali se z nich exulanti - náboženští vyhnanci– ti, kteří žijí mimo svou zem. Mysleli si, že se vrátí, že se časy změní, ale nezměnily. V cizích zemích žili dlouho, uchovávali svůj jazyk, víru, přijímání podobojí, vzpomínali, nezapomněli…Díky tomu, zde stojíme my, pokračujeme v tom, co oni začali. A na nás je uchovat jejich odkaz.
Po státní hymně ČR byl pietní akt ukončen a my jsme se přesunuli k domu V. Budovce. Doktor M. Houška měl komentovanou prohlídku exteriéru tohoto domu.
Děkuji Vám všem, kteří jste na nás mysleli na modlitbách a velmi děkuji členům spolku, kteří nás přišli povzbudit osobně.
Příští rok bude akce věnovaná třetímu popravenému muži v pořadí, a to je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Pokud byste měli nějaký kontakt na potomka tohoto šlechtice, nebo někoho, kdo by to mohl vědět, budeme rádi, když se na nás obrátíte a pomůžete nám v pátrání.