EXULANT, zapsaný spolek

Občanské sdružení Exulant je křesťanské ekumenické společenství založené v roce 1995, které sdružuje potomky českých exulantů pro víru a  všechny občany, kteří se zajímají o bolestné dějiny českých evangelíků. Považuje za svůj přední úkol uchovat památku na odvahu a hrdinství tisíců prostých lidí, kteří vyjádřili svůj vzdor proti násilí a nesvobodě.

Sdružení pořádá ve spolupráci s dalšími subjekty celosvětová setkání a konference potomků pobělohorských exulantů, udržuje kontakty s potomky českých exulantů žijících na různých místech v zahraničí, koná zájezdy do míst, kde exulanti žili nebo žijí. Kromě těchto aktivit je jeho cílem i archivní, historická a vydavatelská činnost spojená s pobělohorskou evangelickou emigrací, životem v exilu a návratem do původní vlasti.

Sdružení úzce spolupracuje zejména s Českobratrskou církví evangelickou, Bratrskou jednotou baptistů, Evangelickým reformovaným sborem v Zelově a dalšími evangelickými církvemi a spolky.

Členy OS Exulant se mohou stát nejen potomci exulantů, nýbrž všichni, kterým záleží na tom, aby se náš národ opět vrátil k duchovním hodnotám, a především k živé víře v Ježíše Krista, jak ji čeští exulanti vyznávali. Jsme přesvědčeni, že nejvzácnějším dědictvím a odkazem těchto statečných lidí je víra v Ježíše Krista, Syna Božího, který pro hříšné položil svůj svatý život. Tuto víru chce OS podporovat, vydávat o ní svědectví a žít v poslušnosti Kristova evangelia.

Bitva na Bílé hoře zpečetila osud evangelických křesťanů v Českém království. Důsledně prováděná rekatolizace vyhnala do exilu desítky tisíc českých evangelíků, kteří se rozhodli pro své evangelické přesvědčení opustit domovy a vlast a odejít do ciziny (Saska, Lužice, Pruska, Slezska, Polska a Uher). Historie českého náboženského exilu je svědectvím o moci Kristova evangelia nad strachem a utrpením. Pobělohorští exulanti neodcházeli do ciziny z hospodářských či politických důvodů. Vyučeni Mistrem Janem Husem a reformačními otci k úctě k Boží pravdě byli připraveni svést zápas o svobodu lidského svědomí.

Po třech stech letech od bělohorské porážky, se naplnilo proroctví největšího z exulantů J. A. Komenského: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých tobě se zase navrátí, ó lide český." Po roce 1920 se do nově vzniklé Československé republiky začali vracet potomci českých evangelíků, kteří si po staletí udrželi v cizině svou náboženskou i národní identitu. Po druhé světové válce se návrat exulantů z území dnešního Polska a ze západní Ukrajiny dokončil (podle mezistátních dohod).

Z jižní části Ukrajiny tento návrat nebyl možný ani po 2. světové válce. Proto ještě převážně české jsou nyní obce Bohemka a Veselynivka. Potomci českých exulantů žijí také v Berezivce, Pervomajsku, Vozněsensku i jinde. Z těchto i dalších míst (z rumunské Svaté Heleny, Peregu Mare i odjinud) dochází k postupnému návratu do české vlasti. Řada potomků českých pobělohorských exulantů žije také v USA a Kanadě; tam i v jiných zemích se postupně asimilují, i když si jsou ještě vědomi českého původu. Česky už zpravidla mluví jen nejstarší generace.

"Živ buď, národe posvěcený Bohu, a neumírej... Požehnej, ó Hospodine, rytěřování jeho a v práci rukou jeho zalib se tobě..." (J. A. Komenský)