21. května letošního roku jsme oslavili dvanácté výročí patrona naší univerzity. Stojí za zdůraznění, že Jan Amos Komenský není naším patronem jen formálně, jak je zakotveno v oficiálním názvu univerzity a základním dokumentu, který organizuje její činnost, statutu. Je také trvalou součástí naší tradice a páteří naší identity, což ho činí přítomným i v naší každodenní výuce. Není tedy bezdůvodné, že jedním z prvních studijních oborů dostupných na nově zřízené Státní vyšší odborné škole byla pedagogika, a také není bezdůvodné, že v tomto oboru byly na naší univerzitě nabízeny první magisterské studijní programy.
S Janem Amosem je však na naší univerzitě spojeno mnohem více znaků, symbolů a míst, které tak vytvářejí skutečnou architekturu významů. Patří sem každoroční oslava Dne patrona, velkolepá Aula Comeniana s jeho největším barevným obrazem na světě, pamětní deska v sále věnovaná čtyřstému výročí vydání Kralické bible (vytištěná Českými bratry), naše studentská kolej Komenik (po rekonstrukci nabízí skutečně pohodlné životní podmínky), nejvyšší vyznamenání univerzity, známé jako Amos, a Zahrada národů (Hortus Nationum), inspirovaná Komenským názory, kde zástupci našich spolupracujících a spřátelených zahraničních univerzit sázejí stromy symbolizující jejich země, jejichž počet rok od roku roste.
Během letošní oslavy jsme přidali další mimořádně důležitý a smysluplný prvek, který se v češtině nazývá Růžový palouček, což lze přeložit jako růžová louka nebo mýtina. Odkazuje na tradici a krásnou legendu, že když byli čeští bratři po prohrané bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nuceni opustit svou vlast kvůli rostoucímu politickému a náboženskému pronásledování, tak hojně zasypávali místa, kde se shromáždili před odchodem z vlasti do Slezska a Polska, slzami zármutku a bolesti, že tam později vyrostly krásné růže. S odkazem na tradici však chceme tomuto místu dát nový význam, novou symboliku a nový rozměr. Neboť když mluvíme o slzách, chceme zde vidět nikoli slzy smutku, zoufalství a lítosti uprchlíků nucených opustit svou vlast, ale slzy radosti těch, které naši lešenští předkové před čtyřmi sty lety laskavě, důstojně a pohostinně přivítali. Někdo kdysi řekl, že polské slovo „hospitality“ se témanticky poněkud liší od svých ekvivalentů v cizích jazycích, jako je německé „Gastfreundschaft“ nebo anglické „hospitality“, protože obsahuje dvě slova: slovo „guest“ a slovo „inakost“. Přijímáme někoho, kdo je jiný, odlišný – jazykem, barvou pleti, náboženstvím, názory, sexuální orientací nebo historickou zkušeností – ale přijímáme ho, protože je to náš host, který si zaslouží pomoc a podporu. To platí také, a možná obzvláště, pro uprchlíky, které naši čeští přátelé nazývají „jásajícími“. V tomto smyslu má pohostinnost pozitivní a povzbuzující rozměr. Když jsem před mnoha lety v souvislosti s příchodem Českých bratří do Lešna se svými studenty – tehdy se to zdálo zcela hypotetické – přemýšlel, jak bychom se chovali dnes, v naší současné době, v jednadvacátém století, kdyby se v naší zemi a našem městě objevila významná skupina uprchlíků, nedokázal jsem si představit, že na tuto otázku budeme muset brzy poskytnout konkrétní a jasnou odpověď a že tím, že v našich domovech přivítáme naše ukrajinské sousedy prchající před barbarskou válkou, prokážeme, že jsme hodni našich lešenských předků.
Papež František, který často hovoří o tématu uprchlíků a obrací se k bohatým a zámožným společnostem globálního severu, zdůraznil, že s uprchlíky by se nemělo zacházet jako s problémem, obtíží nebo dokonce hrozbou (někteří dokonce jako zdravotní hrozba), ale jako s jakýmsi darem, a tedy ne jako s cenou, ale jako s hodnotou. Mluvil tak, protože si byl plně vědom toho, že uprchlictví v jistém smyslu tvoří DNA křesťanství, ale také proto, že znal příběh dvou lidí, kteří museli uprchnout do Egypta, aby zachránili své novorozené dítě. A protože jim tehdy nikdo neřekl, že Egypt je jen pro Egypťany.
Naše růžová louka, zdůrazňující kontinuitu morální povinnosti pohostinnosti, se tak stává symbolem přijetí pro ty, kteří jsou „jiní“, a je určena nejen jako místo pro reflexi a rozjímání nad těžkým údělem uprchlíků, ale také jako místo naděje, že se s tímto bolestivým problémem můžeme vypořádat vhodně a důstojně.
prof. dr hab. Maciej Pietrzak
Prorektor d.s. Nauki i Współpracy z Zagranicą
Vice-Rector for Research and International Cooperation
Akademia Nauk Stosowanych im. Jana Amosa Komeńskiego
Jan Amos Komeński State University of Applied Sciences
